Historie a Kodytkova kronika

        „Roku 1768 měsíce máje byla viděna kometa a vycházela od strany vejchodu slunce a sice hvězda velikosti veliké nad jiné hvězdy, vydávajíce od sebe na jednu stranu dlouhé paprsky na způsob velkého pometla. Vycházela nejdřív před půlnocí okolo 10 hodin a vždy půzděj až po půl noci a potom juž před svítáním a tak dále, až se ztratila.

        Nato toho roku měsíce prasince zasej se ukázalo jiné strašlivější divadlo, nebo z večera při slunci západu od strany půlnoční takové hrozné, nikdy nevídané červeno na obloze nebeské se ukázalo a od každého vidíno bylo, tak téměř, že sníh na zemi tak červený byl, jako by jej skutečně krví polil. My nemohouce tomu věřiti, pro sníh ven sme vycházeli a domů tekový, zdaž sám v sobě tak červený čili od toho červena se zdá býti, sme prohlíželi. Sníh ale sám v sobě doma bílý byl. Na to potom dále na večír vokolo hodiny desáté a jedenácté a až přes půl noci takové velilé rozsvětlení následovalo, že téměř jako ve dne všudy bylo. Potom se ukuzal oheň na obloze tak veliký a strašlivý, jako když největší město skutečně hoří; a byly takový plameny ohně, že vysoko na obloze hořely a plápolaly, se třásly a pohybovaly jako skutečný a spravedlivý oheň. A taky kdokoliv sme na to hrozné divadlo patřil, nemohl a nesoudil jináč, než že jest skutečný oheň. Když ale čim dýlej tím hůřej se to rozmáhalo, až se to tak tuze rozmohlo a roztáhlo, že od půl až přes západ sluneční se rozšířilo, při tom některou chvíli se taky skutečně hrozný valy rozličnýho jako kouře divného vyvalovaly a zasej v tom ohni se tratily. Naposledy, což nejhroznější a nejstrašlivější bylo, z toho všeho takový hrozný vohnivý sloupy se udělaly a takové rozličné barvy byly, totiž modrý, bílý, červený, vohnivý a rozličné proměny barvy na nich viděny byly; a ty sloupy tak vysoký byly, že až přes půl oblohy dosahovaly a to trvalo skoro celou noc. Druhou noc zase v ten čas večír tak jako předešlou jak červeno, tak jiné všecko se ukázalo. Třetí noc též jako předešle se to ukázalo a pominulo, taký že to po třetí noci víc spatříno nebyla; na to ale následující rok 1769 dle důmnění lidskébo nic nenásledovalo. Však ale jakého strachu nám patřícím na to nahnalo, to vypsati nemohu, nýbrž každému k rozjímání zanechám.

        Roku 1769 zasej v tom čase, totiž měsíce prasince předřečeno červeno, oheň a takový sloupy ohnivý jak loňského roku s podivenim a mnohem větší hrůzou spatřovány byly několik nocí po sobě, z čehož již každý strachu plný rozumně se dovtipoval, že Bůh všemohoucí na nás lidi hříšný ňákou metličku shovívaje stroji a předukazuje, abychom se k Bohu obrátili a polepšili. Což ale zatvrzelé srdce lidshé polme, dokud nebolí, nesužuje hlad, nemoce, mor a jiné věci, dotud člověk na Boha nespomene. Když ale Bůh rozhněvaný již skutečně navštěvuje, teprv člověk spomíná a k Bobu volá, ale tenkrát již ne iak snadno (ačkoliv předce) se smiluje, když jen celosrdečně k němu se důvěřujíc utíkáme. Laskavý čtenáři, nediv se tomu, proč Bůh tak strašlivě předúkazy strestání ukazoval, nebo tyto léta málo sobě lidé (obzvláště někteří žebráci, neb raděj zahaleči a tuláci) chleba vážili, nebo mnohokráte ledakdes na cestě u kře a jinde hromádka krajičků chleba vysypaných se nalezla; nebo tenkráte někteří žebráci neb tuláct ani vo chlebíček nestáli a neprosili, nýbrž raděj sobě almužnu dát poroučeli dle své libosti, buď peníze, vejce, vobilí a tak dále. A jestli se takovému proti jeho vůli krajíček chleba dle obyčeje dal, za něj nepoděkoval, nybrž trucovitě odešel a ten zlatej chlebíček bud' hned ve světnici neb kdekoliv venku ležet nechal. Což já nejen od lidí to slyšíce píšu, nýbrž sám takovou nevděčnost od některých chudákův jsem zkusil i takový vysypaný krajčky chleba sem s podivením našel a dornPi přinesl. Pročež kdo čteš, pozoruj, abys sobě chlebíčka nad zlato vážil tenkrát, když ho máš nazbyt, abys ho někdy nebyl žádostiv, nebo kvúli jest nejspravedlivějšl a žádnému křivdy neunikl. Pročež měj malé shovění, čtouce s ustrnutím dále poznáš, jak mnaha hladem umírajícím lidem jedinké soustko chleba nad zlato milejší bylo.“