Zděná kaple byla vystavěna v letech 1864 - 1865 na náklad několika obyvatel obce. Na jejím místě stával dříve sloup se zvonem Poledníkem, který byl po zbudování kaple umístěn uvnitř. Zvon ulitý v Hradci Králové Karlem Vilémem Paulem s nápisem „S.Dominice ora pro nobis. Anno 1862 (Sv.Dominiku, pros za nás)“ byl 34 cm vysoký, v průměru měl 40 cm a vážil 79 liber. Od zabavení v 1.světové válce ho uchránil tesař Antonín Kalous z čp.222, který zvonek tajně zakopal. Bohužel za německé okupace již zvon neušel svému osudu a byl zabaven Němci. V roce 1865 8.září byl na kapli s velkou slávou zavěšen železný kříž a kaple byla zasvěcena Panně Marii. 25.9.1999 byl na věž zavěšen zvon nový, který byl pořízen z veřejné sbírky. Nový zvon je vysoký 30 cm, široký 31 cm, váží 35 kg. Zvon je ozdoben reliéfem Panny Marie s nápisem „Ave Maria“.
V obci se dochovaly dvě samostatně stojící roubené stodoly - u čp.189 (ovčín u Kořínkových) a u Bílkova statku. Tuto stodolu u čp.147 postavil první majitel statku z Bílkova rodu (Bílkovi žijí na usedlosti dodnes) patrně roku 1771.
V Kunvaldské kronice lze najít popis stodoly od jednoho z majitelů: „Naše stodola je roubená. 7 trámů ze dvou stran osazených, jež tvoří stěny, spáry mezi jednotlivými trámy nejsou ničím vyplněny, jsou volné, takže stodola je vzdušná. Krytá je šindelem a nad vraty na obou stranách jest střecha lomeně zvednutá, aby vjezd do stodoly byl dostatečně vysoký a pohodlný.“
Přijíždíme-li do Kunvaldu po silnici ze Žamberka, hned na samém počátku obce si nemůžeme nepovšimnout stavení s vysokým komínem, stojícího při levé straně. Jde o bývalý mlýn s pilou čp.211. Objekt je cennou technickou památkou a pozoruhodným dokladem industrializace českého venkova v 19.století. Původní selské stavení přestavěl na mlýn Kašpar Buchtele, nejspíš kolem r.1800. Pila byla v provozu až do r. 1992.
Ozdobou celého svého okolí je pěkná zdravá lípa velkolistá u čp.178, která byla v roce 1995 zapsána do seznamů stromů chráněných státem. Ze čtyřmetrového kmene vyrůstá krásná košatá koruna, která se sklání nad obytným stavením, jako by ho ochraňovala. Obvod kmene stromu měří 3,7 m, výška 23 m a jeho stáří je odhadováno asi na 200 let.
Na úpatí pověstmi opředeného Krejsova kopce stojí vila čp.371. Nechal ji postavit v roce 1935 český vědec, zakladatel čs. zootechniky akademik Prof. PhDr. et MUDr. František Bílek, Dr.Sc, Dr.h.c., který pocházel ze starého selského rodu Bílků, žijícího v Kunvaldě již na počátku 17.století. Profesor Bílek postavil knihou „Učebnice obecné zootechniky“ českou zootechniku na vědecké základy. Dále mimo jiné vybudoval hyppologické muzeum ve Slatiňanech, zregeneroval karakulskou ovci, kladrubského vraníka a zachránil koně Przewalského. Zemřel roku 1972 ve věku 87 let v Kunvaldě, kde je také pohřben.
Profesorova vila byla obklopena velkou zahradou plnou vzácných stromů a keřů. Za jeho života připomínala spíše nádherný park. V dnešní době je zahrada zarostlá, neupravována a stejně jako vila chátrá.
Socha byla postavena r.1871 nákladem manželů Františka Krahulce a Marie Bílkové. Autorem je sochař Čípa z Ústí nad Orlicí. Pískovcový sloup a podstavec pochází z lomu p.Kalouse z Klášterce nad Orlicí. V letech 1936 a poté v roce 2000 byla socha opravena a nově zlacena.
Kousek od hraničního kříže, naproti již zmíněného mlýna, stojí stará socha barokního světce Jana Nepomuckého. Sochu tohoto českého svatého nechal zhotovit roku 1798 Fr.Bílek z dolního Kunvaldu u sochaře Ciliáka. Charakteristických pět hvězd svatozáře sv.Jana Nepomuckého už dnes vidět nemůžeme, neboť je i s hlavou urazila v r.1920 ruka vandalova. Hlava se později ztratila a socha dodnes stojí bez ní. Sochy sv.Jana jsou v obci celkem tři. Druhá od stejného autora pochází z r.1752 a stojí u mostu proti čp.16 (bývalá Junkova kovárna) a třetí stojí u statku čp.137.
Dřevěný kříž na dolním Kunvaldě byl postaven v r.1939 na místě starého dřevěného kříže u hranic obce se Žamberkem při silnici asi 100 m od bývalého Keprtova mlýna s pilou čp. 211. Přestože byl původní kříž, pocházející pravděpodobně z roku 1854, mnohokrát opravován, (naposledy asi v r.1915) působením času sešel a v roce 1929 se skácel.
V dolní části obce mezi Horským potokem a říčkou Rokytenkou se vypíná zalesněný vrch (493 m.n.m) tvarem připomínající horu Říp, nazývaný dříve Felcmanův, nyní Krejsův kopec.
Na něm podle lidové pověsti stával kdysi klášter, který byl za dob husitských válek zbořen. Když chtěl majitel tohoto kopce vršek přeorat, podle pověsti se koně zastavili, a jakmile sedlák zaklel, zvířata na místě zcepeněla. A z nitra kopce bylo slyšet hlahol zvonů. Oráč do roka a do dne zemřel a jeho potomci se již nikdy neodvážili na kopci orat.
Krásnou ukázkou lidové architektury Podorlicka minulého století je malebný mlýn čp.188 na dolním Kunvaldě. Původně měl dvě mlýnská kola a také k němu náležela pila. Postaven byl roku 1698 Janem Bulíčkem a je jedním z nejstarších kunvaldských mlýnů. Od poloviny 19.století je vlastnictvím rodiny Fišerových.
Domek Na Sboru
Domek Na Sboru - jedno z památných míst naší vlasti, kde byl v roce 1457 založen první sbor Jednoty bratrské nabízí expozici o založení a historii jednoty bratrské.
Nachází se zde také prodejní místo Turistických známek č. 926.
Provozovatel:
Vlastník:
Českobratrská církev evangelická, povšechný sbor,Jungmannova 9, 111 21 Praha 1
Otevírací doba:
červenec a srpen - úterý až neděle od 9 do 17 hodin – stálá průvodcovská služba na domku
květen, červen a září - úterý až neděle od 9 do 17 hodin – na požádání u správce domku (paní Marie Kalousová v čp. 198 pod domkem, tf. 465619168)
v ostatních měsících - dle dohody se správcem domku nebo s Úřadem městyse Kunvald.
Prodej knih, drobných suvenýrů, turistických známek, pohlednic a dalších tiskovin.
Od domku Na Sboru vede naučná stezka po stopách Jednoty bratrské, která vás povede Modlivým dolem, Jordánem, k Bratrské lípě a místo, na kterém stávala bratrská kovárna.
Z historie Jednoty bratrské
V této době, to znamená ve druhé polovině 15.století, po husitských válkách a za 
vlády krále Jiřího z Poděbrad, vznikalo a existovalo mnoho náboženských sekt a hnutí, která hledala východiska z všeobecného mravního úpadku. Mezi tato hnutí patřili například Valdenští, Vilémovští a zbytky Táborských.
V Praze se vytvořila skupina věřících, v čele s bratrem Řehořem, která vycházela z učení Petra Chelčického a shromažďovala se pod kazatelnou kališnického kněze a pražského arcibiskupa Jana Rokycany. Na jeho přímluvu u krále Jiřího bylo této skupině vykázáno místo na králově Litickém panství uprostřed lesů, ve vypálené a husitskými válkami zničené vsi Kunvaldu.
Správcem bratří, kteří začali žít v Kunvaldě, se stal žamberecký kněz Michal. Do Kunvaldu se natrvalo přestěhoval v roce 1459. Bratři si zde postavili dřevěný kostelík, kterému říkali Sbor. K jejich bohoslužbám kostelík potom sloužil devět desetiletí. Pod vlivem bratří seskupených v kunvaldském sboru se v mnoha dalších místech v okolí začaly vytvářet nové sbory věřících. Tyto sbory položily základ nové církvi, Jednotě bratrské, jejímž prvním biskupem byl zvolen Matěj, syn sedláka z Kunvaldu.
Po smrti krále Jiřího zakoupil Litické panství v roce 1495 příznivec Jednoty 
bratrské, pan Vilém z Pernštejna. Později, když na trůn nastoupil král Ferdinand I. Habsburský, postavili se mu na odpor čeští stavové a hlavně bratrští páni. Král odpor potlačil a vypověděl Jednotu z královských měst a nařídil zavření Sborů. Tehdy také vnuk pana Viléma, pan Jaroslav z Pernštejna, vydal v roce 1541 list, kterým bratry ze svého panství vypověděl a kostelík v Kunvaldě uzavřel.
Jednota bratrská byla téměř po celou dobu svého trvání pronásledována. Lepší časy, které však netrvaly dlouho, nastaly až za vlády Rudolfa II. Jeho Majestát zaručoval náboženskou svobodu a někteří vypovězení bratři se vraceli zpět a obnovovali sbory.
Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla Jednota bratrská znovu zakázána. V Čechách bylo povoleno pouze katolické náboženství a ze země museli odejít i všichni nekatoličtí vzdělanci. Mezi nimi byl i poslední biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský.
Velký význam práce členů jednoty bratrské tkví mimo jiné i v přeložení bible z hebrejštiny a řečtiny do jazyka českého. Tato první česká šestidílná bible byla tajně vytištěna v bratrské tiskárně v Kralicích na Moravě. Jazyk bible kralické byl v pozdější době vzat J. A. Komenským za základ ke spisovné češtině.
Dva roky před bitvou na Bílé hoře byl kostelík v Kunvaldě bratřími přestavěn 
na bratrskou školu. Po Bílé hoře byl používán jako škola katolická až do roku 1750, kdy byla vystavěna škola nová. Poté byl domek prodán do soukromých rukou.
V roce 1929 jej zakoupila Českobratrská církev evangelická a přebudovala jej na památník Jednoty bratrské. Poslední rozsáhlá rekonstrukce domku byla dokončena v roce 1991, kdy byl domek znovu otevřen při příležitosti oslav čtyřstého výročí narození J. A. Komenského.
V Kunvaldě jsou i některá další památná místa, připomínající působení Jednoty bratrské: Bratrská lípa, srostlá ze tří proutků, již zde při rozloučení s vlastí zasadili bratři. Místo zvané Jordán, kde bývala studánka, ve které byli prý křtěni noví členové Jednoty. Modlivý důl, kde se bratři skrývali a scházeli k bohoslužbám v dobách útisku. Pomník Jana Amose Komenského (dílo sochaře O. Fiedlera ze Žamberka z roku 1910), který stojí na původním pohřebišti, a bratrská kovárna, ze které údajně pocházel první biskup Jednoty. Na jejím místě stojí dnešní statek pana Zářeckého.
