Krásnou ukázkou lidové architektury Podorlicka minulého století je malebný mlýn čp.188 na dolním Kunvaldě. Původně měl dvě mlýnská kola a také k němu náležela pila. Postaven byl roku 1698 Janem Bulíčkem a je jedním z nejstarších kunvaldských mlýnů. Od poloviny 19.století je vlastnictvím rodiny Fišerových. |
Kousek od hraničního kříže, naproti již zmíněného mlýna, stojí stará socha barokního světce Jana Nepomuckého. Sochu tohoto českého svatého nechal zhotovit roku 1798 Fr.Bílek z dolního Kunvaldu u sochaře Ciliáka. Charakteristických pět hvězd svatozáře sv.Jana Nepomuckého už dnes vidět nemůžeme, neboť je i s hlavou urazila v r.1920 ruka vandalova. Hlava se později ztratila a socha dodnes stojí bez ní. Sochy sv.Jana jsou v obci celkem tři. Druhá od stejného autora pochází z r.1752 a stojí u mostu proti čp.16 (bývalá Junkova kovárna) a třetí stojí u statku čp.137. |
V dolní části obce mezi Horským potokem a říčkou Rokytenkou se vypíná zalesněný vrch (493 m.n.m) tvarem připomínající horu Říp, nazývaný dříve Felcmanův, nyní Krejsův kopec. |
Dřevěný kříž na dolním Kunvaldě byl postaven v r.1939 na místě starého dřevěného kříže u hranic obce se Žamberkem při silnici asi 100 m od bývalého Keprtova mlýna s pilou čp. 211. Přestože byl původní kříž, pocházející pravděpodobně z roku 1854, mnohokrát opravován, (naposledy asi v r.1915) působením času sešel a v roce 1929 se skácel. |
Zděná kaple byla vystavěna v letech 1864 - 1865 na náklad několika obyvatel obce. Na jejím místě stával dříve sloup se zvonem Poledníkem, který byl po zbudování kaple umístěn uvnitř. Zvon ulitý v Hradci Králové Karlem Vilémem Paulem s nápisem „S.Dominice ora pro nobis. Anno 1862 (Sv.Dominiku, pros za nás)“ byl 34 cm vysoký, v průměru měl 40 cm a vážil 79 liber. Od zabavení v 1.světové válce ho uchránil tesař Antonín Kalous z čp.222, který zvonek tajně zakopal. Bohužel za německé okupace již zvon neušel svému osudu a byl zabaven Němci. V roce 1865 8.září byl na kapli s velkou slávou zavěšen železný kříž a kaple byla zasvěcena Panně Marii. 25.9.1999 byl na věž zavěšen zvon nový, který byl pořízen z veřejné sbírky. Nový zvon je vysoký 30 cm, široký 31 cm, váží 35 kg. Zvon je ozdoben reliéfem Panny Marie s nápisem „Ave Maria“. |
V obci se dochovaly dvě samostatně stojící roubené stodoly - u čp.189 (ovčín u Kořínkových) a u Bílkova statku. Tuto stodolu u čp.147 postavil první majitel statku z Bílkova rodu (Bílkovi žijí na usedlosti dodnes) patrně roku 1771. |
Přijíždíme-li do Kunvaldu po silnici ze Žamberka, hned na samém počátku obce si nemůžeme nepovšimnout stavení s vysokým komínem, stojícího při levé straně. Jde o bývalý mlýn s pilou čp.211. Objekt je cennou technickou památkou a pozoruhodným dokladem industrializace českého venkova v 19.století. Původní selské stavení přestavěl na mlýn Kašpar Buchtele, nejspíš kolem r.1800. Pila byla v provozu až do r. 1992. |
Ozdobou celého svého okolí je pěkná zdravá lípa velkolistá u čp.178, která byla v roce 1995 zapsána do seznamů stromů chráněných státem. Ze čtyřmetrového kmene vyrůstá krásná košatá koruna, která se sklání nad obytným stavením, jako by ho ochraňovala. Obvod kmene stromu měří 3,7 m, výška 23 m a jeho stáří je odhadováno asi na 200 let. |
Na úpatí pověstmi opředeného Krejsova kopce stojí vila čp.371. Nechal ji postavit v roce 1935 český vědec, zakladatel čs. zootechniky akademik Prof. PhDr. et MUDr. František Bílek, Dr.Sc, Dr.h.c., který pocházel ze starého selského rodu Bílků, žijícího v Kunvaldě již na počátku 17.století. Profesor Bílek postavil knihou „Učebnice obecné zootechniky“ českou zootechniku na vědecké základy. Dále mimo jiné vybudoval hyppologické muzeum ve Slatiňanech, zregeneroval karakulskou ovci, kladrubského vraníka a zachránil koně Przewalského. Zemřel roku 1972 ve věku 87 let v Kunvaldě, kde je také pohřben. |
Socha byla postavena r.1871 nákladem manželů Františka Krahulce a Marie Bílkové. Autorem je sochař Čípa z Ústí nad Orlicí. Pískovcový sloup a podstavec pochází z lomu p.Kalouse z Klášterce nad Orlicí. V letech 1936 a poté v roce 2000 byla socha opravena a nově zlacena. |
Organizační složkou Obecního úřadu Kunvald je Sbor dobrovolných hasičů Kunvald se sídlem v požární zbrojnici na adrese: 561 81 Kunvald čp.7.
http://www.hasicikunvald.cz
Ohlašovna požárů: telefon číslo 465 619 157
| Starosta SDH: Václav Michalička Velitel zásahové jednotky: Josef Šlesingr Velitelé družstev: Václav Michalička Miroslav Vágner Strojníci: Bohumil Michalička Miloslav Mihulka Milan Šlesinger Milan Boleček Jiří Mihulka |
Hasiči: Ivo Koblížek Vladimír Urban Bohumil Pokálený Miroslav Rek Jan Šlesinger Roman Vágner Petr Boleček Jiří Koblížek |
Kunvaldská hasičsko-tělovýchovná jednota byla založena 16. dubna 1882 s padesáti členy, mezi nimiž byli učitelé - vzdělavatelé Josef Beran, Čeněk Kůrka a Adolf Simon. Tito kronikáři zapisovali protokoly do zakládající kroniky, která se sice v padesátých letech ztratila, ale po sametové revoluci 1989 byla poštou zaslána kunvaldským hasičům ze Sběrných surovin z Prahy.
V protokolu stojí zakládající heslo: „S citem bratrským a láskou k bližnímu vedeni, vstoupili jsme hájiti tak životy i soukromé majetky proti zhoubnému ohni.“
Tehdy hasičské náčiní tvořila sekera, motyka, háky a žebřík. Proto obec zakoupila první ruční stříkačku v roce
1882. Postupně se pořizovaly „berlovky“ 1894 pro všechny osady i dvoukolová stříkačka s hadicemi. V roce 1889 konečně měli koňskou čtyřkolovou ruční stříkačku, do které byly určeny páry koní v případě ohně. Byl postaven stožár na sušení hadic a v roce 1908 byly postaveny dvě hasičárny na horním i dolním konci na darovaných pozemcích. První motorová stříkačka PPS 12 byla pořízena v roce 1934 za 20.000 Kč na půjčku, která byla do tří let splacena.
Nová požární zbrojnice byla postavena svépomocí členů v roce 1955-56. Téhož roku hasičský sbor dostal i první auto pro požárníky „horch“.
Výkonnější stříkačka DS 16 vyla pořízena v roce 1963 a v roce 1965 i starší auto pro požárníky T 805.
V roce 1960-70 byl největší příliv členů, okolo 80 lidí. Kunvalské soutěžní družstvo mužů bylo v okrsku po celých deset let „na špici“. Vznikl také „Mladý požárník“ a později hra „Plamen“, což bylo dětmi velmi vítané, takže rády jezdili i na různé soutěže. V roce 1976 dostali požárníci za
přispění JZD kropící vůz „trambus“, který plní účel dodnes. V letech 1986-87 byla vybudována požární nádrž uprostřed obce, která slouží i ke koupání na vlastní nebezpečí. Investorem byl národní výbor, JZD přispělo 100.000 Kč a technikou a ostatní stavevní práce byly záležitostí „akce Z“ a samotných požárníků. V roce 2003 pořídila obec auto PV 3 S „áro“, předělané pro hasiče.
Již od roku založení spolku až do dnešních dní, tedy 112 let, se toto poslání dědí z otce na syna či dceru i vnuka.
Hasičské regule byly velmi přísné: „Výcvik mužstva prováděti i pořadová cvičení, na veřejnosti si důstojně počínati, v kroji vždy choditi a chování aby bylo vážné a čestné“ (úryvek z protokolu župní jednoty).
Po všech přeměnách a přejmenováních dnes Sbor dobrovolných hsičů vykročil do 21. století. Nyní je celkem 63 členů, máme 5 soutěžních družstev: družstvo muži I, družstvo dorostenců, družstvo ženy I, družstvo dorostenek a družstvo dětí.
Každoročně se začíná lednovou valnou hromadou, následuje hasičský ples, příprava na technické prohlídky automobilového parku, jarní námětové cvičení v okrsku č. 5, jarní úklid s kropícím vozem, stavění májky. Mládež uklízí koupaliště se stříkačkou. Provádí se nácvik a vlastní okrsková soutěž požárních družstev, kácení máje, sběr železa, přípravuje se a Kunvaldská lávka aneb napříč koupalištěm. Organisujeme dětský hasičský tábor, dětská soutěž v požárním útoku v rybářském areálu, okrskové námětové cvičení na podzim, preventivní prohlídky, zazimování techniky, vánoční strom.