Obec vzdálená 6 km severně od Kunvaldu. Je zde otevřen přechod do Polska pro malý pohraniční styk. Na jejím katastru najdete i malebné údolí Divoké Orlice se známou Zemskou bránou a Pašeráckou lávkou. K obci Bartošovice v Orl. h. dnes spadají i další osady, např. Vrchní Orlice, Neratov.
První písemná zmínka o dnešní osadě Neratov je z roku 1550. Na počátku šedesátých let 17. století dochází k vytvoření pověsti poutního místa. Podle zprávy sepsané o osmdesát let později rokytnický farář P. Kryštof Florián Blažej Drick nechal podle svého snu vyřezat milostnou sošku Panny Marie, která byla 15. srpna 1661 přenesena s velkou slávou z Rokytnice do Neratova. Krátce po přenesení sochy byla na svátek Narození Panny Marie 8. září 1661 v Neratově uzdravena nejmenovaná rokytnická žena. Zpráva o uzdravení ženy se rychle rozšířila. Pomoci milostné sochy a uzdravující síle pramene vody bylo přičítáno mnoho zázraků a do Neratova začaly přicházet skupinky poutníků, nejprve z blízkého okolí, později i z větší části Čech a Kladska. Popularita nového poutního místa neustále stoupala. „Liber consignationis“ z počátku 18. století zaznamenává ročně asi tři až čtyři sta zázraků, uzdravení či pomoci na přímluvu Panny Marie a 15. srpna, na hlavní pouť, bylo zde přítomno tři až čtyři tisíce lidí.
Základní kámen ke stavbě barokního kostela byl položen v předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie 14. srpna 1723 a nový chrám byl vysvěcen na svátek sv. Bartoloměje 24. srpna 1733.
10. května 1945 kostel vyhořel. Střela z pancéřové pěsti, zasáhla malou věžičku a během hodiny ničivý požár zachvátil a strávil střechy, dřevěné schodiště obou věží a roztavil hodinový stroj i zvon. Od té doby se střídají snahy o obnovu kostela, ale i o jeho zbourání. Na Bílou sobotu roku 1957 spadly promáčené klenby, koncem roku 1958 pak bylo rozhodnuto, že stavba bude ponechána na dožití. Po roce 1989 neratovský chrám vstoupil do nové etapy své historie, v roce 1992 byl zapsán na seznam kulturních památek. V roce 2003 bylo obnoveno průčelí, věže a hodiny, o rok později proběhla sanace vnitřního zdiva.
Svou pověstnou skleněnou střechu dostal v roce 2007, roku 2008 byly obnoveny střešní římsy. Poté se opravila dlažba, kúr a dostalo se na opravu vstupního schodiště. Od roku 2013 je kostel postupně vybavován novými prvky liturgického vybavení. V roce 2018 došlo k další rekonstrukci průčelí kostela, kterému byl vrácen původní barokní vzhled.
Obec rozkládající se podél Divoké Orlice, byla založena někdy ve 13. století. Z Kunvaldu se do Klášterce dostanete nejlépe přes Končiny (asi 5 km). Gotický kostel, pozůstatek kláštera Cyriáků zničeného za husitských válek, byl obnoven v roce 1452. Vzácnou památkou je původní kamenný základ hlavního oltáře, stůl, na němž jsou vytesány čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad.
V horní části vsi začíná zhruba sedmikilometrová naučná stezka Zemská brána, která vede romantickým údolím Divoké Orlice ke kamennému mostu stejného jména. Ten byl postaven v letech 1900-1903 na místě, kde si Divoká Orlice prorazila cestu rulovými skalami a vstupuje z Polska do Čech.
Obec Pastviny má ve znaku dvě své dominanty - vodu a lípu. Voda představuje přehradní nádrž dostavěnou v roce 1938 na Divoké Orlici, která zadržuje zhruba 11 mil m3 vody. Přehradní jezero o délce 7,5 km je využíváno především pro letní rekreaci.
Lípa symbolizuje památné stromy - Vejdovy lípy. Největší z nich zaujme každého návštěvníka svými úctyhodnými rozměry (obvod kmene 12 m, výška 22 m) a odhadovaným stářím přes 850 let.
Dvouapůltisícové městečko asi 6 km od Kunvaldu je skutečnou vstupní branou do této části Orlických hor, Zajímavá je prohlídka nedaleké dělostřelecké tvrze Hanička, která byla v letech 1936 - 38 budována jako součást opevnění státních hranic a je ve vlastnictví města.
Vlastní tvrz tvoří šest objektů vzájemně propojených podzemními chodbami o délce 1,5 km. V letech 1975 - 95 se Federální ministerstvo vnitra snažilo pevnost přebudovat na protiatomový kryt. Hanička nabízí nejen prohlídku tvrze, ale i expozici bojové techniky, zbraní a výstroje a přehled opevnění.
Malebná horská obec je známá především svým lyžařským střediskem (dva vleky, černá, červená i modrá sjezdová trať, v okolí střediska upravované běžecké tratě). Je výchozím bodem pro letní i zimní turistiku po hřebenech Orlických hor. Z Kunvaldu cestou po silnici přes Rokytnici v Orlických horách ujedete do Říček asi 13 km.
Město s necelými sedmi tisíci obyvateli leží asi 6 km od Kunvaldu. První dochované zmínky o Žamberku pocházejí ze 13. století. Zámek, sídlo panství, byl do dnešní podoby přestavěn počátkem 19. století hrabětem Windischgrätzem, později jej do majetku získal rod Parishů.
Součástí areálu zámku je velmi pěkný stoosmi hektarový anglický park. V zámku je v současné době umístěno odborné učiliště. Barokní kostel sv. Václava byl postaven v letech 1729 - 38.
Město nabízí mimo možností ubytovacích i regionální muzeum v bývalém Kateřinském špitálu, koupaliště se dvěma tobogány, tenisové kurty, informační centrum.
V místní části Betlém u silnice na Helvíkovice si můžete prohlédnout rodný domek Prokopa Diviše – vynálezce bleskosvodu.
Dnes uprostřed lesního komplexu nazývaného Suchá stával kdysi na příkrém zalesněném ostrohu v lese mezi Kunvaldem, Pěčínem a Rokytnicí v Orlických horách hrad Suchá.
Podle některých archeologických nálezů se až donedávna usuzovalo, že zde bylo pouze hradiště z doby lužické kultury. Teprve současný archeologický průzkum sice potvrzuje existenci lužického osídlení, možná i hradiště, ale i navíc existenci hradu, který byl v těchto místech vybudován ve 13. století.
Dávno zaniklý hrad dnes připomíná pouze zbytek hradního příkopu ústícího do úžlabí pod potokem Ovčárkem. Ještě koncem 19. století zde byly patrny zbytky zdiva a sklepů. Při pozdějším zalesňování bylo vše srovnáno a zničeno. Hradní ostroh měl výhodné přírodní podmínky pro obranu. Hrad pravděpodobně střežil bezpečnost obchodní stezky od Žamberku do Kladska. Nasvědčuje tomu i pojmenování staré cesty vedoucí po hranicích slatinsko - pěčínského katastru směrem z Kunvaldu, dodnes užívané: Královská cesta. Jakékoliv písemné zprávy o hradu však chybějí.
Místo je opředeno několika krásnými pověstmi o loupeživém rytíři a jeho dceři, která byla za své činy zakletá.